Svatá Františka Římská

Svatá Františka Římská (vlastním jménem Francesca Bussa de' Leonori) se narodila kolem roku 1384, pocházela ze vznešené a zámožné rodiny. Už v 11 letech se rozhodla, že vstoupí do kláštera, rodiče nesouhlasili a v 13 letech ji provdali za velitele papežského vojska Lorenza de Ponziani. Manželství bylo šťastné, neboť Vavřinec (Lorenzo) svou ženu velmi miloval, respektoval její zbožnost a ona mu byla laskavou a vzornou manželkou. Františka porodila svému muži Vavřincovi tři děti: Evangelistu (dožil se pouze sedmi let), Anežku (ta jen šesti let) a Battistu, který se dožil čtyřiceti čtyř let.

Zajímala se hluboce zajímat a osudy chudých a nemocných. Spolu se svou sestrou navštěvovala nemocnice a veškerý volný čas i finanční prostředky věnovala na pomoc trpícím.

Františka žila v době, ve které církev trpěla dvojpapežstvím (papežské schizma), které bylo doprovázeno krvavými boji v celé Evropě. Situace v Římě byla drásající. Chrámy byly pobořeny, římská fóra pohřbena pod sutinami, sloupy povalené. Řím byl maličké město bez hradeb, okupované cizími vojsky. Římem prošly vlny moru a hladomoru. Rovněž dům rodiny Ponziani byl vydrancován a syn Baptista byl odvlečen jako rukojmí. Manžel Vavřinec byl v bojích několikrát těžce zraněn. Zásluhou intenzivní péče manželky se uzdravil a jako výraz vděku i uznání, kterého si Františka v Římě vydobyla, prohlásil, že jí zprošťuje všech domácích i manželských povinností a že jí dává úplnou svobodu, aby mohla sloužit Bohu.

Roku 1425 založila společnost Oblátů benediktýnské kongregace z Olivetské hory při kostele Santa Maria Nuova na Fóru Románu. Vybrala si jeden z osmi římských konventů a to Olivetánů, protože se u nich setkala se zbožností a moudrým duchovním vedením. Charismatem řádu byl duch samoty a usebrání, duch míru a plodné lásky, duch pokání a oběti. Společnost, kterou Františka založila, se zaměřila na úsilí o křesťanskou dokonalost podle řehole sv. Benedikta. Členky žily ve svých vlastních rodinách podobně jako mniši žijí pod ochranou svých klášterů, až do roku 1433, kdy se spojily ke společnému životu v klášteře Tor de´Specchi. Františka se k nim připojila až po smrti svého manžela v roce 1437 a stala se jejich představenou. Členství v komunitě bylo zcela volné. Členky sdružení neskládaly řeholní sliby a mohly kdykoliv vystoupit a případně se i provdat, Z tohoto důvodu se jim neříkalo jeptišky, ale oblátky. Nosily jednotný bílý hábit, bílý škapulíř a černý závoj.

Na počátku roku 1440 onemocněl jeden z jejích synů. Při jeho ošetřování se Františka zřejmě rovněž nakazila infekční chorobou a 9. března 1440 zemřela.

Kanonizována byla 9. května 1608 papežem Pavlem V. a v následujících letech se intenzivně pátralo po jejích ostatcích. Ty byly nalezeny 2. dubna roku 1638 a slavnostně znovu pohřbeny 9. dubna 1649. Chrám Santa Maria Nuova je od té doby známý jako Santa Francesca Romana a nachází se nad Forum Romanum.

Patronka:  Roku 1925 ji papež Pius XI. jmenoval spolu se sv. Kryštofem a Eliášem za patrona automobilistů. Důvodem je pověst, která vypráví o velice intenzivním světle vycházejícího od stále přítomného anděla strážného. Toto světlo dovolovalo Františce číst knihy a modlit se i v nočních hodinách. Nebo jiná legenda vypráví, že v dobách morové epidemie byla světice povolána, aby vysvobozovala duše z očistce.

Atribut: anděl